Čím více se zabývám sama sebou a lidmi kolem sebe, vnímám, jak se nám svět rozdělil na dva tábory – jednak na tak zvané materialisty a na druhé straně duchovně založené „bytosti“.
Je zajímavé, jak si vše kolem sebe označujeme nálepkami, pod kterými si „pěstujeme“ své vlastní představy o realitě. Skutečností ale je, že v tom máme pořádný zmatek – něco jsme si načetli, něco jsme zaslechli a něco jsme si domysleli – to vše nám poskytuje jen Velice Zkreslený Subjektivní Pohled. Otázkou tedy zůstává KDO je takový Materialista a KDO „ten druhý“ a jaký vliv mohou mít tito lidé na své okolí.
„Materialistou“ by měl být člověk, který uznává jen hmotu, tedy to, na co si může sáhnout, co vidí svým fyzickým zrakem a co je vědecky doložitelné. Měl by to být člověk, který neuznává duchovno a nevěří v posmrtný život. Pro mnoho lidí je to zkreslená představa člověka, kterého zajímá jen jediná věc – jak vypadá, zda má na kontě dost peněz a jaké auto zaparkované v garáži. Proti tomu duchovně založený člověk by měl být člověk vědomý. Tedy člověk, který si uvědomuje sám sebe, nejsou pro něho podstatné materiální věci, ale především láskyplné vztahy a jeho vlastní vliv na okolní svět. Je to člověk, který žije v souladu s přírodou a je si vědom principu „příčiny a následku“. Nepůjdu do detailu, něco málo o tom, co je duchovní, tedy vědomý člověk, jsem již psala ve svých předchozích článcích.
Zkusme se na to teď podívat z druhé strany. V Boha nevěříme, ale když se cítíme na dně, tak první věta, kterou vyslovíme, zní: „Bože, pomoz mi“. Nevěříme na zázraky, ale když jde o život, padáme na kolena a právě o zázrak žalostně prosíme. Nevěříme na duchy, ale často používáme frázi „je to něco mezi nebem a zemí“ a ve starých tmavých domech se třeseme strachy – opravdu jste takoví materialisti, jak jste si mysleli?
A druhý „směr“? Duchovní život je naší přirozeností – přesto jedna ze základních rad zní – neulétněte. Duchovní život je úžasný a je to naše podstata, ale nikdy nesmíme zapomenout na realitu. Žijeme ve fyzickém světě a ať chceme nebo ne stále musíme čelit materialistickým věcem v podobě povinností, jako jsou hypotéky, účty, práce, apod. Prostě důležité je stát nohama pevně na zemi, ale zároveň zůstat ve spojení se svým vyšším Já.
Ani jeden extrém není zdravý – důležité je najít rovnováhu, jednoduše zlatý střed.
Každopádně pokud máme potřebu se zaškatulkovat, zda jsme ten nebo onen, vždy respektujme život a směr toho druhého. Někdo má opravdu potřebu mít plnou garáž drahých aut, ale už nevidíme nebo spíše vidět nechceme, že takový člověk je například ochoten vydat spoustu svých peněz na charitu nebo jiné dobročinné akce. Pro někoho může být nepředstavitelné mít doma sošky andělů nebo cokoliv podobného a zapalovat si večer svíčky, ale pro jiné je to jediná životní naděje, která jim zbyla a drží je nad vodou. Pravidla hry zde znějí velice prostě – nikdy nesuďme druhé lidi pro jejich směr a víru, ať už je jakákoliv, soustřeďme svou pozornost sami na sebe.
A jaký má vliv duchovní rozvoj člověka na celý svět?
Ohromný! Tím, že rozvíjíte sami sebe, tak aniž byste si to uvědomovali, máte vliv na široké okolí – vlastní změnou k lepšímu často nevědomě inspirujete druhé lidi. No a jeden řekne jednomu a ten zase druhému a už to letí. Tím, že se sebou vědomě pracujete, se rapidně a zcela přirozeně mění vaše vnímání, váš přístup k druhým lidem a tedy i k celospolečenským problémům. Postupně v rámci svého vlastního rozvoje zjišťujete, že už nejste člověk, který bez povšimnutí projde kolem bezdomovce nebo lidí, kteří vybírají peníze na charitu, ale najednou bez přemýšlení k těmto lidem jdete a pomůžete. Nebudete jedním z těch, kteří si přečtou srdcervoucí článek o druhém neštěstí, soucitně pokýváte hlavou, ale i když byste mohli, nic neuděláte. Jednoduše vás to povede k větší objektivitě, větší soudnosti, větší solidaritě. Povede vás to k hlubokému uvědomění, že i VY můžete přispět k tomu, aby byl svět lepší. Síla jednotlivce je totiž nepopsatelná.
Ať tedy chcete nebo ne, vždy je ve vás velká část materialisty a zároveň velká část „duchovní bytosti“. Je to přirozené. Je to lidské. Přijměte to – je to naše podstata.
